Za čajem do Gruzie

Tento článek je zároveň otevíracím článkem našeho (budoucího) tištěného časopisu. Je jakýmsi vyjádřením našeho „panta rhei“ uvozujícím dva báječné a samozřejmě složitě do češtiny přeložené rozhovory (rozuměj – s Gruzíncem mluvíš rusky, přeložíš do angličtiny a poté konečně do češtiny) s Avtem a Shotou Bitadzem.

Občas můžeme buď ustrnout na jednom místě, nebo udělat něco nečekaného pro naše okolí a nás samotné. Může tím být třeba výpověď v čajovně, sbalení si batohu, odlet do Gruzie a cesta na Sdílenou čajovou zahradu a do Tbilisi. Přesně tak jsem se rozhodl. Víc jsem neplánoval. Často stačí znát pouze směr, aby přišly všechny ty úžasné zastávky, kdy popíjíte vlastnoručně vyrobený čaj nebo sedíte a nahráváte rozhovor s Avtem (za popíjení vysokoprocentní pálenky) nebo Shotou Bitadzem.

A to nemluvím o dalších navštívených místech, které jsem vnímal veškerou svojí pozorností. Návštěva Gruzie byla transformativní, změnou životního stereotypu a posunem k sobě samému. Poskytla množství různě intenzivních zážitků a zkušeností, z nichž některé působí i v současné chvíli. Každopádně, nepíši tento krátký cestopisný úvod k plodům návštěvy Gruzie kvůli introspekci. Chci tím uvést fakt, který bych nerad opomenul zmínit – prostředí Sdílené čajové zahrady, práce s čajem včetně jeho popíjení, možnost přestat vnímat běh času a vycestovat do všech směrů, z nichž každý nabízí škálu zážitků, to vše má blahodárný účinek na celé tělo a mysl.

Zvažuji, nakolik smysluplná je touha popsat pobyt na čajové zahradě a vytvářet tak v každém z vás obraz o čase tam stráveném. Čajová zahrada totiž stále existuje a rozhodně se neřadí k těžko dostupným místům. Ceny letenek jsou mnohdy bezkonkurenční a přívětivost místních na vysoké úrovni, tudíž se cestou na zahradu neztratíte. Zkrátka – místo dlouhého popisu doporučuji návštěvu zahrady bez hlubší znalosti dojmologie zprostředkované druhou osobou, a nechat na sebe gruzínské prostředí působit jako na nepopsaný kus papíru. A navíc, těch gruzínských cestopisů už několik existuje. Zkrátka, v Gruzii se dočkáte poutavé kultury, báječné kuchyně, přátelských lidí, fantastických míst a dýchne na vás kus historie, a to všechno ve vás s velkou pravděpodobností rozdmýchá oheň vašeho nitra (tak jím, prosím, nezapalte celou zahradu) a vašeho vnitřního dobrodruha (a zemědělce). K tomu si připočtěte bezpočet čerstvých čajových lístků a pupenů, od nich si odečtěte počet lístků, které přeměníte na sušené, a počet připravených čajů … a dostanete se do čajového nebe na zemi.

Závěrem tohoto odstavce ke skutečně neskutečnému čtení o Gruzínském čaji bych rád poděkoval zejména dvěma lidem – Petru Sičovi za umožnění této cesty a Darii Glebové za roli mluvčího během rozhovorů a za její osobnost, která je více než pouze inspirativní. A děkuji také sám sobě, neboť rozhodnutí závisí vždy na nás samotných.